HISTORICKÝ VÝVOJ STUDIA RYBÁŘSKÉ SPECIALIZACE NA MENDELOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ 
Jiří JIRÁSEK (aktualizoval Radovan KOPP)
Jubilejní rok 95. výročí založení MZLU v Brně (2014) je významný i pro naše rybářské školství, protože před 65 roky vzniklo na této vysoké škole specializační studium zaměřené na výchovu vysoce kvalifikovaných odborníků pro potřeby produkčního rybářství, rybářské svazy, vodohospodářské a ekologické instituce a rybářský výzkum.
Po vzniku střední rybářské školy ve Vodňanech byl pociťován nedostatek vysokoškolského stupně rybářského vzdělání. Potřeba vzniku vysokoškolského pracoviště, které by zajišťovalo výchovu odborníků pro československé rybářství byla zahrnuta do usnesení I. sjezdu rybářů ČSR, který se konal v Praze roku 1938. V té době se Rybářství přednášelo jako doporučený předmět pouze na zemědělském odboru VŠZ v Brně. Usnesení sjezdu se však mohlo realizovat až po válce, když byla na VŠZ v Brně zřízena v roce 1948 první profesura rybářství a hydrobiologie (prof. Kostomarov). Ke zřízení specializace na VŠZ v Brně přispělo několik významných skutečností, zejména pak :
a) výuka Rybářství byla na této vysoké škole tradována již v předválečném období
b) na VŠZ v Brně externě pedagogicky působila řada významných vědeckých pracovníků působících v dřívější Rybářské stanici hraběte Harracha ve Velkém Meziříčí a později v Zemském zootechnickém ústavu v Brně. Kromě dr. Kostomarova zde působili dr. Kříženecký, dr. Čerňajev, dr. Nowak, dr. Podhradský a ing. Václavík. Tato pracoviště , spolu s Biologickou stanicí v Lednici na Moravě založenou prof. Bayerem, představovala v té době významné centrum rybářského a hydrobiologického výzkumu na Moravě.
c) existence specializovaných pracovišť na jiných vysokých školách a ústavech AV umožňovala spolupráci v oblasti pedagogické a vědeckovýzkumné.
d) spádová oblast Brna nabízela pro výuku specialistů různorodé přírodní a produkční podmínky rybářské výroby v nížinných i vysočinných oblastech
e) výhodnost centrální lokalizace Brna v rámci tehdejší ČSR z hlediska zájemců o studium rybářské specializace ze Slovenska. Vznikem specializovaného pracoviště na VŠZ v Brně byly současně vytvořeny podmínky pro zahájení specializační výuky. Ústav rybářství byl zpočátku organizačně začleněn ke katedře zoologie a kožešinářství, ale koncem 50. let došlo k osamostatnění katedry rybářství a hydrobiologie na zootechnické a později agronomické fakultě.
Specializační studium bylo zahájeno ve školním roce 1949/50 formou 1 - ročního nadstavbového studia, které absolvovalo 9 zájemců, z toho 5 lesních inženýrů, 2 zemědělští inženýři, 1 veterinář a 1 přírodovědec. Od školního roku 1950/51 byla zahájena výuka rybářské specializace, která se stala organickou součástí denního studia zootechnického oboru. Učební plán specializačního studia byl diferencován od 3. ročníku a potřebný časový prostor pro zařazení rybářských disciplin se získal zařazením předmětu Speciální zootechnika, který nahrazoval výuku jednotlivých chovů hospodářských zvířat. Při vzniku specializačního studia byl počet a rozsah rybářských předmětů přizpůsoben stavu pedagogů na katedře. Zpočátku do školního roku 1953/54 zahrnoval učební plán 7 odborných předmětů a na jejich garanci a výuce se podílelo 6 externistů :
- dr. Dobšík (Ichtyologie)
- dr. Frantěk (Hydrochemie)
- prof. Cablík (Stavby rybníků a úprava toků)
- dr. Marvan (Hydrobotanika)
- prof. Dyk (Nemoci a škůdci ryb)
- ing. Václavík (Rybářství ve volných vodách)
Předmět Speciální zootechnika určený pro specialisty garantoval zpočátku prof. Podhradský, později doc. Kurz. Významným přínosem pro rozvoj pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti bylo přičlenění Biologické stanice v Lednici na Moravě ke katedře a přijetí dvou hydrobiologů (dr. Losos, dr. Heteša) na toto pracoviště. Tato skutečnost, včetně převodu ing. Hochmana z aspirantury na pedagogické místo, umožnila rozšíření učebního plánu specializace o předměty hydrobiologického zaměření a snížila podíl externí výuky. S postupným rozvojem a specializací rybářské výroby byl v 60. a 70. letech rozšířen učební plán rybářské o nové předměty :
- Chov vodní drůbeže (doc. Čechovský)
- Organizace a plánování v rybářství (ing. Zykmund)
- Právní normy a předpisy v rybářství (dr. Jurák)
Vedle zařazení nových předmětů do učebního plánu byly znalosti specialistů rozšiřovány a prohlubovány aktualizací a inovací osnov a obsahu jednotlivých disciplin, zkvalitňováním organizace a náplně odborných praxí a terénních cvičení. Od začátku 60. let se stal předmět Rybnikářství součástí státní závěrečné zkoušky studentů rybářské specializace. Značná pozornost se věnovala i kvalitě zpracování diplomních prací specialistů, které vycházely z výzkumné problematiky řešené na katedře.
Počet zájemců přijímaných do rybářské specializace závisel při dřívějším systému rozmisťovacího řízení na možnostech uplatnění specialistů v praxi. Zpočátku se přijímalo 10 - 12 studentů, ale od začátku 60. let se po dohodě s odběrateli absolventů ustálil počet na 6 absolventech pro potřeby českých zemí a 2 pro Slovenské rybářství. Do poloviny 80. let absolvovalo rybářskou specializaci i 13 zahraničních studentů.
Vedle řádného studia zajistila katedra 2 běhy dálkového studia rybářské specializace pro absolventy jiných vysokých škol zaměstnané v rybářství. V letech 1964 - 1980 byly zorganizovány pro absolventy 2 běhy PGS, určeného k rozšíření znalostí o nové poznatky v chovu ryb a vodní drůbeže. Jednalo se o 2 - semestrové studium, které probíhalo blokově na Hydrobiologické stanici v Lednici na Moravě.
V roce 2001 byl na MZLU v Brně akreditován v rámci magisterského studia obor Rybářství a hydrobiologie, v souvislosti s přechodem na třístupňové vysokoškolské studium. Původně tříletá rybářská specializace se tak musela vejít do dvouletého studia, což sebou přineslo úpravbu sylabů předmětů a kratší období na zpracování diplomových prací.
K 1. lednu 2005 byl ústav rybářství a hydrobiologie sloučen s ústavem zoologie a včelařství, přestože obě sloučená pracoviště nemají společné pedagogické ani vědecko-výzkumné propojení. V roce 2010 došlo k přejmenování Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně na Mendelovu univerzitu v Brně.
Rok 2013 je z hlediska rozvoje oboru Rybářství a hydrobiologie na MENDELU průlomový, došlo k přestěhování obou součástí rybářské specializace (brněnské i lednické) do nového pavilonu M. Oddělení tak získává především rozsáhlé experimentálni prostory, nové laboratoře i výukové učebny. Součástí pracoviště je i plně automatizovaný skleník na střeše budovy nového pavilonu.
V roce 2014 oslavila rybářská specializace, která prokázala oprávněnost, výhodnost i potřebnost výchovy rybářských odborníků na Mendelově univerzitě v Brně, šedesátpět let své existence. Dlouholetá tradice specializačního studia na zootechnickém oboru AF (rybářská specializace ze všech původních specializací jako jediná doposud existuje), vysoká odborná úroveň a profesní zdatnost absolventů vytvářejí předpoklady pro další úspěšný rozvoj a perspektivu tohoto studia i v současných, z hlediska financování vysokoškolského studia problematických letech
HYDROBIOLOGICKÁ STANICE V LEDNICI NA MORAVĚ
- VÝZNAMNÁ SOUČÁST ÚSTAVU RYBÁŘSTVÍ A HYDROBIOLOGIE MENDELOVY UNIVERZITY V BRNĚ
Jiří HETEŠA, Bohumil LOSOS, Radovan KOPP
Hydrobiologická stanice v Lednici byla založena v r. 1922 z iniciativy profesora dr. h.c. Emila Bayera, ředitele zoologického ústavu Vysoké školy zemědělské v Brně, jako vědecké a pomocně pedagogické pracoviště vysokých škol brněnských. Jeho zásluhou byla získána u tehdejšího majitele lednického velkostatku a zámku knížete Lichtensteina pro umístění stanice budova Rybničního zámečku č.p. 437 na severním svahu nad Prostředním rybníkem. V budově byl byt pro správce, velká laboratoř, dvě místnosti pro ubytování asistentů a stážistů a později ještě další místnost jako noclehárna. Od tehdejšího ministerstva školství a národní osvěty a jiných veřejných korporací se podařilo získat finanční prostředky k potřebnému vybavení a provozu stanice a ministerstvo rovněž svým přípisem ze dne 15. 3. 1922 zřízení stanice schválilo. Podařilo se rovněž vzbudit zájem a přízeň knížete Lichtensteina k nově se rodícímu vědeckému pracovišti a tak získat pro stanici povolení k provádění výzkumu lednicko-valtických rybníků, ležících na jeho panství. Výzkumné práce přírodovědného charakteru byly postupně zaměřovány na území celé jižní Moravy.
Řídícím orgánem stanice bylo kuratorium, složené ze zástupců brněnských vysokých škol, jehož předsedou a zároveň ředitelem stanice byl prof. Bayer. Pracoviště neslo název Biologická stanice vysokých škol brněnských. Biologická stanice poskytovala možnost k výzkumným přírodovědným studiím přímo v terénu, jednak umožňovala výuku na exkurzích nebo i ve speciálních kurzech přímo na stanici a v terénu podle potřeby jednotlivých vysokých škol a jiných institucí. Později se podařilo zajistit jedno místo vědeckého pracovníka, který byl asistentem zoologického ústavu VŠZ v Brně, na něž nastoupil v r. 1923 ing. A. Bajkov. Po jeho odchodu v r. 1924 nastoupil na jeho místo ing. J. Zapletálek. Po jeho úmrtí zůstalo toto místo neobsazeno a stanice se stala jen přechodným stacionárem. Nastávající druhá světová válka práci stanice přerušila.
Během druhé světové války bylo staniční zařízení značně zničeno a z knihovny a přístrojového vybavení zůstalo jen torzo. Po odchodu prof. Bayera do výslužby pokračoval v budování stanice nový vedoucí zoologického ústavu VŠZ v Brně prof.dr. J. Kratochvíl, který zabezpečil chod stanice asistenty svého ústavu. Postupně se tak na tomto pracovišti vystřídali ing. Z. Kux, dr. F. Balát a ing. dr. F. Gregor. Po smrti prof. Bayera se předsedou kuratoria pro Biologickou stanici stal prof. dr. J. Podpěra, ředitel Botanického ústavu přírodovědecké fakulty MU Brno.
Kuratorium však nemělo dostatečné prostředky k tomu, aby zajistilo opravu budovy a nové vybavení pracoviště. Proto byla Biologická stanice po vzájemné dohodě všech zainteresovaných stran převedena pod správu Vysoké školy zemědělské v Brně jako součást katedry pro živočišnou výrobu, což bylo potvrzeno výnosem MŠVU ze dne 24.3.1952. Funkcí vedoucího stanice byl pověřen tehdejší vedoucí zmíněné katedry, prof. dr. B. Kostomarov. Tomu se podařilo obnovit místo stálého asistenta pro stanici, na něž v r. 1951 nastoupil dr. B. Losos. Pro stanici byla ustavena vědecká rada ze zástupců vysokých škol, v níž za brněnské školy zasedali prof. dr. S. Hrabě, doc. dr. J. Šmarda, prof. dr. J. Kratochvíl, prof. dr. B. Kostomarov, dr. Š. Soudek, doc. dr. Churý, prof. dr. A. Zlatník, za pražské prof. dr. B. Fott, za bratislavské doc. dr. V. Podhradský.
Po předání Biologické stanice do správy VŠZ v Brně byly pro stanici školou vyhrazeny nové pracovní prostory v lednickém zámku a Rybniční zámeček se stal jednak hlavní ornitologickou laboratoří, jednak polním pracovištěm umístěným v bezprostřední blízkosti rybniční soustavy. V letech 1953-1958 byly pod dohledem dr. Lososa prováděny zejména na rybničním zámečku rozsáhlé a náročné stavební úpravy, renovace střechy, přivedení a rozvod elektrického proudu, přivedení a rozvod vodovodu a kanalizace.
V souvislosti se zřízením Státní přírodní rezervace Lednické rybníky bylo pro stanici získáno místo ornitologa, na něž byl přijat v r. 1953 dr. E. Hachler. Po jeho odchodu v r. 1960 nastoupil na toto místo ing. Z. Bauer a po něm v r. 1964 RNDr. B. Urbánek až do r. 1972, kdy bylo místo ornitologa na stanici zrušeno. Biologická stanice změnila svůj název na Hydrobiologická stanice. V r. 1956 byl kolektiv pracovníků doplněn o prom.biologa J. Hetešu, který se věnoval algologii a budování hydrochemické laboratoře. Na základě rozhodnutí rektora VŠZ v Brně ze dne 2. 2. 1958 byl vedoucím stanice jmenován dr. B. Losos a organizačně byla stanice přičleněna ke katedře rybářství a hydrobiologie VŠZ v Brně. Stanice se stala jednak pedagogickým pracovištěm této katedry, která tehdy jako jediná zajišťovala speciální výchovu vysokoškolských kádrů pro rybářskou praxi, jednak vědeckovýzkumným pracovištěm.V rámci výuky zajišťovala stanice speciální cvičení a kurzy z hydrobiologie, hydrobotaniky, hydrochemie, ornitologie a jiných disciplin. Pracovníci stanice zajišťovali též výuku na rybářské specializaci a vedení velmi častých přírodovědných exkurzí různých škol do této oblasti.
Hydrobiologická stanice byla též garantem důležitých konferencí, z nichž je třeba uvést alespoň II. celostátní konferenci Čs. společnosti hydrobiologické a ichtyologické (1952), Konferenci o kapřím plůdku s mezinárodní účastí (1968) a Mezinárodní algologické symposium SIL (1976).
Výzkumná činnost pracovníků stanice byla zaměřena dvěma směry: na hydrobiologii a na ornitologii. Zatímco ornitolog měl poměrně volné ruce pro regionální výzkum a věnoval se převážně sledování tahu vodního ptactva a sčítání vodního ptactva, kde byl gestorem pro celou republiku, byl výzkum hydrobiologů směřován hlavně do oblasti aplikované hydrobiologie. Výzkumné úkoly sledovaly vývoj přirozené potravy ryb, eventuálně vliv hnojiv na její rozvoj a pro regionální výzkum nebyl čas. Soustava lednicko-valtických rybníků dávala z hospodářského hlediska předpoklady pro řešení celé řady praktických otázek zaměřených k intenzifikaci rybářské výroby. Podařilo se však alespoň realizovat výzkum nově založené soustavy rybničních výtažníků (Losos, Heteša 1972) a komplexní hydrobiologický výzkum lednicko-valtických rybníků a navázat tak na známou práci Bayera a Bajkova [(1929), Losos, Heteša (1971)].
Díky ubytovacím možnostem stanice jak na Rybničním zámečku, tak na zámku využívala možnosti práce na stanici řada pracovníků základního výzkumu z ústavů v celé republice. Stanici navštívila i řada zahraničních badatelů, avšak možnosti studijního pobytu využívali prakticky jen příslušníci států tehdejšího socialistického tábora. Velmi často zde pracovali studenti vysokých škol, kteří zde řešili problematiku svých diplomních prací. Stanice byla zaregistrována do seznamu biologických stanic, který vyšel ve Washingtonu (Hiat 1963). Stanice se podílela na organizování nejrůznějších seminářů, konferencí a symposií a dostala se tak do podvědomí hydrobiologické, rybářské a ornitologické veřejnosti.
Když v r. 1968 odcházel tehdejší vedoucí stanice dr. Bohumil Losos na přírodovědeckou fakultu JEP v Brně, předával svému nástupci moderní, solidně vybavený stacionár se sídlem na zámku a terénním pracovištěm na Rybničním zámečku, s místy 3 vysokoškoláků a 2 pomocných pracovníků (laborantka, uklízečka). Vedení ústavu po něm převzal prom. biol. Jiří Heteša. Místo po dr. Lososovi obsadil RNDr. I. Sukop, kterého po dobu jednoho roku vojenské služby zastupoval ing. V. Hrdina.
Od r. 1969, kdy se začala ekonomická situace na VŠZ v Brně zhoršovat, pocítila to i Hydrobiologická stanice v Lednici. Hospodařila se stále se zmenšujícím rozpočtem a čelila vzrůstajícímu tlaku expandujících zahradnických oborů VŠZ v Lednici, měnících se v Zahradnickou fakultu a zabírajících další prostory. V roce 1971 neměla již katedra rybářství potřebné prostředky pro udržování obou lednických pracovišť a kromě toho hrozilo nebezpečí, že stanice bude muset opustit své prostory v zámku a bude vytlačena do prostor Rybničního zámečku, které sice vyhovovaly potřebám terénního pracoviště, pro náročný laboratorní provoz však byly nezpůsobilé. Proto v prosinci 1971 předala katedra Rybniční zámeček Lesnické fakultě VŠZ Brno. V té době se již připravoval k odchodu ornitolog dr. B. Urbánek a ornitologický výzkum, pro nějž bylo terénní pracoviště na Rybničním zámečku zařízeno, ve výzkumném programu katedry rybářství a hydrobiologie končil. Personální obsazení se ustálilo v podobě 2 hydrobiologů (dr. I. Sukop, prom.biol. J. Heteša) a 1 chemika (středoškolačka V. Farah). Využívání ústavu jinými pracovišti a institucemi neustále sláblo a když v r. 1992 musel s ostatními ústavy MZLU zámek opustit a ztratil ubytovací prostory – zcela ustalo. Hydrobiologická stanice v nových prostorách budovy ředitelství Školního zemědělského podniku MZLU v Lednici ztratila charakter stacionáru a stala se detašovaným pracovištěm Ústavu rybářství a hydrobiologie MZLU v Brně. Úsporná opatření v důsledku nelepšící se ekonomické situace školy zredukovala obsazení pracoviště na dva hydrobiology bez jakýchkoli technických a pomocných sil. Po odchodu prom. biologa Jiřího Heteši do důchodu v r. 1997 převzal vedení pracoviště doc. RNDr. Ivo Sukop, CSc. a na místo druhého hydrobiologa byl přijat ing. Radovan Kopp, který na tomto pracovišti v letech 1994-1997 procházel doktorandským studiem.
V této době představuje lednické pracoviště nedílnou součást Ústavu rybářství a hydrobiologie. Plně se podílí na výuce především rybářských specialistů zootechnického oboru Agronomické fakulty MZLU, pro něž přednáší a cvičí Ekologii vodního prostředí, Hydrobotaniku, Aplikovanou hydrobiologii a Hydrochemii. Některé z těchto přednášek a cvičení ve zkrácené či modifikované formě přednáší i pro posluchače jiných fakult (lesnická, zahradnická). Kromě toho se pracoviště podílelo i na odborném školení zaměstnanců různých rybářských podniků (státní rybářství, oddělení Pohořelice, Jaroslavice, Hodonín, Přerov aj.) a organizací (Moravský rybářský svaz aj.). Významným způsobem se vždy podílelo na výuce při postgraduálních formách studia. Samozřejmostí je vedení diplomních prací a disertačních prací.
Ve výzkumu se hlavně dříve prosazovalo především těsné sepjetí s brněnskou částí ústavu, kdy při řešení tématiky intenzifikace chovu různých druhů ryb řešilo lednické pracoviště problematiku jejich prostředí, tj. fyzikálně-chemických vlastností vody a rozvoj přirozené potravy. V 50.-80. letech se to týkalo hlavně spolupráce na výzkumu některých moravských řek (Moravice, Svratka, Oslava, Dyje). Významná byla i několikaletá spolupráce na úkolech Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech při hodnocení účinnosti minerálních hnojiv (Janeček a kol. 1966) a polykulturních obsádek rybníků (Sukop, Heteša, Mareš 1991). V poslední době začínají převažovat samostatné úkoly, řešené nezávisle na brněnském pracovišti. To souvisí i s uvolněním poměrů a možnosti obnovit regionální hydrobiologický průzkum, po němž pracovníci ústavu už dlouho toužili. Po získání grantu v rámci projektu GEF Biodiversita, financovaného Světovou bankou, stala se Hydrobiologická stanice gestorem úkolu pro průzkum vodních biotopů v oblasti dolní Dyje. Tříletý výzkum tůní a mrtvých ramen řek Dyje a Moravy od nádrží u Nových Mlýnů až po soutok Dyje s Moravou byl úspěšně završen obsáhlou závěrečnou zprávou (Heteša a kol., 1997).
Sepjetí s výzkumnými úkoly brněnského pracoviště se projevovalo a projevuje i při řešení problémů rybářské a vodohospodářské praxe, pro něž Ústav rybářství a hydrobiologie zpracovává různé expertízy nebo provádí monitoring na vybraných objektech v rámci vedlejší hospodářské činnosti MZLU. Z těch nejzávažnějších připomeneme alespoň řešení problematiky potlačení rozvoje vodních květů sinic na nádrži Skalka u Chebu (pro povodí Ohře), vegetační opevňování dolních toků řek na Dyji, Moravě, Nitře a Ipelu, spolupráce na metodických pokynech pro udržování vegetačního doprovodu vodních toků (pro Hydroprojekt Brno), na řešení problematiky účelových rybích obsádek ve vodárenských nádržích (pro povodí Moravy), na vypracování zásad pro realizaci a provoz kořenových čistíren (pro Aquatis Brno),. Významnou roli sehrál Ústav rybářství a hydrobiologie a zejména jeho Hydrobiologická stanice při výzkumu nově vznikajících nádrží u Nových Mlýnů (Heteša, Marvan 1984). Hned v počátcích se podařilo získat přesvědčivé důkazy pro hrozící ekologickou havárii na Horní nádrži, která v zimě 1983/84 propukla v plné síle. Na nápravě nepříznivých poměrů na tomto vodním díle se pak podílel spoluprací na nejdůležitějších optimalizačních opatřeních pro Novomlýnské nádrže (pro povodí Moravy).
V posledních letech se na detašovaném pracovišti Oddělení rybářství a hydrobiologie stále výrazněji začalo projevovat podfinancování vysokoškolské výuky. Výrazná redukce zemědělské výroby školního podniku v Lednici a nedostatek peněz na jeho provoz vedla k rychlému chátrání areálu. Provoz na pracovišti se postupně redukoval, kdy v posledních letech na pracovišti probíhala pravidelně jen bloková výuka předmětu Hydrobotanika. Po odchodu doc. Sukopa do důchodu a přesídlení doc. Koppa na brněnské pracoviště nemělo již pracoviště v Lednici stálé zaměstnance. Začátek výstavby nového pavilonu M v areálu Mendelovy univerzity v Brně (2011) s novými prostory pro Oddělení rybářství a hydrobiologie uspíšil zánik detašovaného pracoviště. Po přestěhování do nových prostor v Brně byla činnost detašovaného pracoviště Oddělení rybářství a hydrobiologie v areálu školního podniku v Lednici na Moravě ukončena (6/2013).
Se zánikem pracoviště, ale nekončí výzkum v dané oblasti, který probíhá již několik desítek let. Hydrobiologické výzkumy Lednických rybníků a okolních vodních ploch budou probíhat i nadále, stejně tak i blokové cvičení z Hydrobotaniky. Souhrn dosavadního výzkumu oblasti Lednicka shrnuli pracovníci Oddělení rybářství a hydrobiologie spolu s ostatními kolegy ve dvou monografiích vydaných v roce 2012 (Kopp et al. 2012, Heteša a kol. 2012).
Literatura
Bayer, E.:První biologická stanice na Moravě. Věda přírodní, 1926, 7: 1-10.
Bayer, E.: Projekt čs. státního ústavu ornitologického. Lesnická práce, 1926, 5: 1-29.
Bayer, E., Bajkov, A.: Hydrobiologická studia rybníků lednických. Výzkum heloplanktonu a jeho poměrů kvantitativních. Sbor. Vys. školy zemědělské v Brně, Sign. D14: 1-165.
Heteša, J., Marvan, P.(eds.): Biologie nově napuštěné nádrže. Studie ČSAV, Academia Praha, 3, 1984, 176 s.
Heteša, J., Sukop, I., Kopp, R., Marvan, P., Keršner, V., Skácelová, O.: Zhodnocení historického vývoje, současného stavu a prováděných zásahů v aluviu Dyje v oblasti rozšiřované CHKO Pálava. – Závěrečná zpráva výzkumného úkolu, Lednice – Brno 1997, 157 s. + přílohy
Heteša, J., Marvan, P., Skácelová, O., Kopp, R. (2012): Řasy a sinice mokřadů dolního Podyjí. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce s.r.o., 166 s.
Hiatt, R.W.: World directory of hydrobiological and fisheries institution. American Inst. of. Biolog. Sciences. Washington, 1963, 320 s.
Janeček, V., Heteša, J., Losos, B., Winkler, O.: Zhodnocení vlivu minerálních dusíkatých a fosforečných hnojiv na chemismus, biologii a produkci experimentálních parcelových rybníčků. Práce VURH Vodňany 6, 1966: 7-40.
Kopp, R., Skácelová, O., Heteša, J., Marvan, P., Bešta, T., Zapomělová, E., Straková, L., Bohunická, M. (2012): Hundred years of the phycological research in lednice ponds - the impact of the environmental conditions on the development of cyanobacteria and algae. 1. vyd. Brno: Moravian Museum,. 97 (1) 87 pp.
Kostmarov, B., Losos, B.: Čtyřicetileté výročí Biologické stanice Vysoké školy zemědělské v Brně v Lednici. Sborník VŠZ Brno, 1962, řada A, 3-4: 361-367.
Losos, B., Heteša, J.: Hydrobiological studies on the Lednické rybníky ponds. Acta sci. Nat. Brno, 1971, 5(10): 1-54.
Losos, B., Heteša, J.: Plankton plůdkových rybníků. Universita J.E. Purkyně v Brně 1972, 69 s.
Soudek, Š.: Biologická stanice v Lednici. Příroda, Brno, 1926, 19: 1-7.
Sukop, I., Heteša, J., Mareš, J.: Analýza potravního spektra ryb v polykulturních obsádkách kapra s býložravými rybami a línem při různé intenzitě výroby. Živočišná výroba 1990, 35, 10: 875-887, 1991, 36, 11: 921-928.